ľúbiti sě, -b̕u, -bí ipf.
k ľúbiti
1. zvl. s neos. podmětem komu, přěd kým, při kom ap. co, čím, pro co ap. líbit se, zamlouvat se, vyhovovat někomu
2. s neos. podmětem komu shodnout se, nalézt společnou řeč s někým
Sr. sľúbiti sě, ľubovati sě
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 28. 4. 2024).
ľúbiti, -b̕u, -bíš, impftiv., rád míti, milovati, gern haben, lieben; stsl. ljubiti amare. — Offěry ne lubiſ holocaustis non delectaberis ŽGloss. 50, 18, ne lyubiſſ ŽWittb. tamt. Obětí proč buoh nelíbí našich HusE. 1, 374. Bóh… chlúby nelyuby DalC. 18. (Vůle) aby dobré líbila a zlé zamietala HusE. 1, 109; že nižádného hřiecha nelíbí t. 3, 120. — ľ. sě ľúbiti sě líbiti se, gefallen: ješto sě bude nelybyty Štít. ř. 84b; — jižto sě liudem liubie placent ŽKlem. 52, 6, ľ. sě komu; jedno městišťe sě mu lyubyeſſe DalC. 46; co sě lijbij bohu, co nelijbij Štít. ř. 4a; ti, ješto sě lijbije lidem t. 55a; aby sě nenelíbila takovým ŠtítMus 2a; — kak ť se všem počestným lidem do žen dobře to lyby, když svým rúchem neukazují lehké myslce Štít. uč. 54b, ľúbí sě komu co do koho; třetie mi sě do tebe nelibi, jež… Pass. 319. — Líbati, küssen: (dívka) mě libila ústky přepěknými RNeubgA. 62a; srov. nč. po-líbiti.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
ľúbiti, líbiti, ľúb’u, -bíš ned. milovat, mít rád, mít v oblibě; líbat; — ľúbiti sě, líbiti sě líbit se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.